Každý pracuje, pracoval, chystá se na práci nebo alespoň zná někoho, kdo pracuje. Práce, samozřejmý pojem, umožňující různé interpretace. Práce šlechtí, práce vykořisťuje. Práce může být placená i neplacená, jistá nebo nejistá, naplňující i ubíjející, čistá nebo špinavá, prestižní nebo opovrhovaná. Tato kniha je založena na rozhovorech o práci a promlouvá v ní deset konkrétních mužů a žen. Jsou to příběhy zdánlivě obyčejné, v bližším detailu však ukazují překvapivé lidské osudy a skrze ně konkrétní podoby současné práce. Co si do svého deníku zapisuje zaměstnankyně veřejných toalet? Jakou práci může vykonávat člověk ve vězení? Jak se žije člověku v průsečíku zadlužení, nemocenské a několika špatně placených prací? Co dělá radost vrchnímu v jídelním voze? Jaká je budoucnost učňovských škol? Čím školákovi imponuje práce v Ikei? Co znamená pracovat se psy a žít jako pes? A jak nás může posílit, pokud se nebojíme z práce odejít?
Co cítíme, když se začne mluvit o sociální třídě? Rozčílení, rozpaky, stud? Máloco prozradí naši třídu tak, jako typ emoce, kterou pocítíme, když se třída objeví jako téma hovoru. Třída je vidět ve vzdělávání a zaměstnání, ale souvisí také s tím, co jíme, jakým vtipům se smějeme, jestli a kam chodíme do divadla, jestli si oblečení pořizujeme na stánku, nebo v centru města. Sociální třída souvisí s tím, jestli je naše práce dřina, a v čem přesně ta dřina spočívá. Třída má co do činění i s tím, jestli je naše práce za dřinu považována ostatními, a jak je podle toho ceněna. Na základě pozorování a rozhovorů v továrně Baťa vypovídá tato kniha o dělnících, továrně, vedení a nerovnostech mezi lidmi. Jejím cílem je vrátit pojmy, jako je třída a dělnictví zpátky do diskuse, laické i odborné.
Kniha se zabývá tématem gay a lesbických rodin. Nabízí kritický přehled vybraných sociologických teorií zabývajících se rodinou a sexualitou. Shrnuje také zjištění zahraničních výzkumů, které se rodičovstvím gayů a leseb zabývaly již od 60. let minulého století. Jádrem knihy je čtyřletý etnografický výzkum opírající se o rozhovory a pozorování v lesbických rodinách v České republice. Výklad se soustředí na to, jakými způsoby se lesbické ženy stávají matkami, jak se v lesbických rodinách ustavuje rodičovství a příbuzenství a jaký vztah mají tyto ženy k gay a lesbické komunitě. Kniha nepřináší odpověď na otázku, zda je lesbické rodičovství dobré nebo špatné, ale začleňuje je do obecnější diskuse o rodině a jejích proměnách v pozdně moderní společnosti.
Kniha nabízí etnografický popis ženské věznice Podlesí, založený na rozhovorech s odsouzenými ženami, rozhovorech se zaměstnankyněmi a zaměstnanci vězení a v neposlední řadě na pozorování celé organizace.Empirický materiál je v textu interpretován z genderové perspektivy. Autorka se soustředí zejména na vězeňskou každodennost, na formální i neformální vztahy, které ženy v prostředí této instituce navazují. Podstatná část knihy se věnuje sexualitě ve vězení, především lesbickým a pseudorodinným vztahům. Na příkladu vězení autorka ukazuje, jakým způsobem gender funguje jako jedna ze základních struktur organizujících společnost.
